 Samota Co víc říct, co víc
naznačit, možná se usmát, možná zatančit, tužkou na papír, pár otoček a piruet, navodit sentiment a
splín, zalhat, jak krásný je Svět. Jsem prázdná kůlna, kde průvanem se kolo
točí, bzučí a skučí, bzučí dál a dál, zatím co v
koutě, krysa za krysou si skočí, tam kde chytily se,
páchne kal. Ráno mi byl předložen seznam plný hříchů, pod namodralou oblohou ztrácíme svou
pýchu. |  Vnímání Chtějí
se skrývat před svojí vlastní
bolestí, s davem spokojeně
splynout, obsílka zaručená
podlostí, zvlášť stavy
příjemné, pudy zábavy
vrozené, opijeme se
společně. Chroptím, vyprahlá mám ústa, prosím, nechal bych všeho, dychtivě naléhám sám, v posedlosti jenom jedno. Chtějí se přizpůsobovat, natvrdo se přece bavit, nad slabšími se povyšovat, jak jen to může vadit, o životě nepolemizovat, sobectví prosazovat, zhulíme se tupě. Krvácím, slepnu dočasně, nenávidím, trocha všeho, nemotorně spoléhám sám, v utrpení jenom
jedno. |
 Krysy Úpadek společnosti, deformace
osobnosti, ale krysy vědí své, o světě, jenž přeje
krysám, urvat si, nebýt k sežrání, však
nažrat se, k prasknutí. Obdivování
nesmyslností, honba za blbostí, bez zdravého rozumu ke
strádání, o rozkvětě, s chutí hryzat, nejasné
obrysy, však oni vědí své, hladové krysy. Jsme přece všichni stejní. Jako mouchy na
hovně. |  Ztracená
Píle Na konci cesty světlo září, kde jen lilku se daří, když ho používáš místo měny, snaž se dotknout jedné
stěny, snad bodají tě aspoň třísky, když ubývají tvoje zisky. Od velebení k chamtivosti, vynálezy přejí lidem, jejich mince padly
s ledovým klidem, avšak z reklam vzešla dieta a z médií se stala pieta. V tichosti, v koutě, pod odvrácenou stranou, v černočerné
tmě, kde
tiše kráčí za mnou, posilován tmou, krmen strachem, penězi, zlatem i velkým krachem. Zoufalství své zakončit a poslat jej místo
lišky k honu, na zpropadené smlouvě si zatančit valčík umírajícího
zvonu. |
 Komfort Zdravá myšlenka přichází s novým
dnem, se zatměním i snem, s touhou, myšlenkou pouhou, strohou, udělám
krok? První báseň napsaná bez skrytého
záměru, stala se prvním i posledním dílem, vymotal jsem se ze čtvrtého rozměru, jsem
mladý, však starý na dlouhý výlet, konstantou bylo
nezešílet. Předurčená vůle z vřeten
vzduchu, čelím opojným vůním i vyčpělému pachu, až
padnu a změním se v zrnko prachu, neobejdu se beze
strachu. |  Melancholický Sen Pouze jedna myšlenka honí se mi hlavou, není to tlakem ani špatnou stravou, hledám náladu veselou i hravou, a opět se vzdaluješ. Nevěřím na
pomíjivou krásu, kvůli tobě měním vytyčenou
trasu, v mrazu oddávám se
třasu, a opět se
vzdaluješ. Starosti postrádají nutný žal, radosti jsem do pytle dal, uspokojení prázdné duši vzal, a opět se vzdaluješ. Jdeš dál, však já
nikoli, zapomínám na každodenní
úkoly, vědra slz liji do prázdné
školy, a jsi pryč. Útěk nepřipadá v úvahu, zničený
mám charakter i povahu, už nepíši
zde rozvahu, a jsi pryč. Vzpomínky se neustále vrací, tvůj portrét v mlze ztrácím, zážitky nám vesmír kácí, a jsi
pryč Chodíš obloukem kolem mého domu, za bouře vystavuji tělo hromu, mozek spadl do opuštěného lomu, a jsem navždy
pryč. |
 Bezmoc Umíráš s pocitem uvěznění na druhé stránce
listu, posedlé znamení určitému místu. Všechno se to tak zdá, najít místo a
zemřít, prosím ochraň se, najít místo a přežít, prosím zachraň se. Cítíš se zmražený, ten
obnovovací záchvat, beznadějné problémy, neustále
strádat. Všechno se to tak zdá, myšlenkou pouhou, prosím ochraň se, s nekonečnou
touhou, prosím zachraň se. Věčná pýcha a
moc, nikdy nebude mít dost, věčná pýcha a moc, nikdy
nebude mít proč. |  Poutník Označené
šlépěje vedoucí, po zabahnité vozovce
sténající, nezastavuj se
přece, běž snít
dále, jak se tváříš
stále, zakletá mohyla pro
tebe. Bez účelu se procházíš, s provinilím pocitem odcházíš, ten nežádoucí klid, ten nežádoucí chlad, shnilá
místa, jen tak
zřídka. Okraj mostu posedlý, měsíční svit stále zřetelný, štěstím se zachvívám, ony světélkující bludičky, neskončenou únavou rozjímám, ony zářivé
paprsky, s přepážkou od
trhliny, to se nedá
najít, doplnit
krytiny, to se nedá
pozřít, zůstáváš
naživu. |
