 Rozuzlení Přetvářky ti nejsou souzeny, rušné probuzení tě
provází, střípky minulosti vytčeny, zřetelně si
uvědomí, ty posedlé žíraviny. Selhání tohohle
času, rozpoznání vnitřního svrabu, dlouze spirálovitá
minuta, nezahojené jizvy života. Poněkud chcíplá existence pro staré
jizvy, dáno pro odsouzence, ušlechtilé výzvy, ty
klíčové kompetence. Proudící žíly v
hlavě, dokázat nemluvě cítit, podoba pocitu
slabě, dokázat nemluvě šířit, ztuhlá krev
krapet, dokázat nemluvě trpět, přetrpět veškerou
bolest. |  Ostřina Nebezpečně se potácejí naše lodě v moři her a
citů na rozbouřené vodě, koho zítra zachráníš? Kdo
se neutopí ve víru extáze, už se trhají touhy papírové hráze, cítíš nebo necítíš. Krásné otrokyně svého snu o svobodě, ještě
chvíli a čas nás protne v jednom bodě, v jaké hře to
vítězíš? Život jeden je hod na bowlingové
dráze, co vede ke štěstí a nebo k rychlé zkáze, hodíš
nebo zahodíš. |
 Falešná
Pantomima Čekal jsem na to dlouho, abych si pak lehce
vzpomněl, jak v mizérii jsem dospěl, a v šoku chudl z
toho, kolik falešných je podob. Jaký je důvod
lásky? Když se nosí masky. Spouští se
strach, spouští se klidně, bez zábran i svědků, bez
hranic a zášti se schopnostmi svých předků. On čekal na to dlouho, aby ten rozum
dostal, trpký názor povstal a nelitoval by mnoho, kolik
bezcitných je podob. Jaký je důvod lásky? Když se nosí
masky. Kapky padají na temena těl, anděl
neví a přesto chtěl psát prosté řádky smutných
děl. |  Snová Balada Usínání, marné snění, kdy uslyším opět andělský hlas, kdy uvidím tvou siluetu zas a zas, přichází noc a vše nadobro změní. Usínání,
marné snění, snad spatřím onen hnědý
vlas, snad uvidím tvou siluetu zas a
zas, než přijde bdění, bez tvé ozvěny noc není, jako byla dříve. Přichází naše snová chvíle. Usínání,
marné snění, tvůj vzhled se z noci
na noc mění, existuješ? Jestli
uvízla jsi v čase, proč jsou tvé kadeře náhle
plavé, ptám se,
jseš? Usínání, marné
snění, až spatřím onen hnědý
vlas, až spatřím tvou siluetu zas a
zas, přijde probuzení, skutečnost se na fikci změní, jako slunce přináší světlo denní, je konec. Usínání, marné
snění, proč vybrala jsi noční
čas, proč vídávám tvou siluetu zas a
zas, má noční
princezno, kdy se mi přes den
zjevíš? Miluji onu siluetu, hlas, i plavý
vlas pokouším se usnout zas a
zas, protože vlastním sen, o kterém
nevíš. Určeny osudem bezejmenné lásce, sevřené uvnitř hebké dlaně, jen v noci usiluješ o mé rámě, kdy se mi slečno, kdy se přes den zjevíš? Proč vyčkáváš na noční čas, proč ukazuješ mi tvou siluetu zas a zas, proč neodkryješ mi tvůj záměr? Když znáš
mé rudé srdce, avšak než se
rozední, nejhorší představa mi v hlavě
zní, usínání, navždy marné
snění, nic horšího co znám na světě
není. |
 Extrakt Nejsladší dokonalost, chcete-li volat svou
vlastní, nejsladší rozmanitost, těla a
mysli, sebemenší oprava, nelze jemně brousit. Úplně mě nebere, dotkne se tak sladce, dosahuje se tak těžce, nejsladší dokonalost. Vrchol kořene tkví ve výběru plemene, snad z nesprávného
semene. Nepochopený protokol přírody tkví z hlíny,
plísně a trochy vody. Kořen problému tkví na
hovně. |  Nezasloužený Opatrně se rozhlédni, jedná příliš
zrádně, pozorně si to prohlédni, tvou zranitelnou
duši kradne, ona by to věděla, utonutí v něčích
očích, trpce si to myslela. Přiblížíš se srdcem
v dlani, ono pálivé polknutí, usnadňující pravou
hořkost, dráždí a bolí jí to, rozesmutňuje její
stavy, třikrát se opakující slova, znovu nedosažitelná
ztráta. Hladí mramor a kámen, mrhání horečce jejího žáru, sdílí ten nevyhasnutý
plamen, tělo zkroucené ve hrozném tvaru, sdílí ten nepopsaný
pergamen. |
