Small Bird Feels Atomic Rain:

Small Bird Feels Atomic Rain

Filosofická Antropologie

My lidé jsme od narození podmiňováni, abychom potlačovali své přirozené dojmy a reakce, a dosáhli tak společné sociální iluze, zkrátka:
„neradi zraňujeme cítění ostatních lidí.“
Tudíž, abychom se vyhnuli zahanbení z nekulturnosti, učíme se, jak se stát nutkavými a nepřetržitými lháři. Když dosáhneme dospělosti, je většina z nás tak naprogramována, že si ani neuvědomujeme, že se tak chováme.
Místo, abychom se postavili tváří v tvář pravdě, volíme ty, jež se stali obětí popření, pomalou sebevraždu. A podobně naše celá společnost tím, že propaguje životní styl a ekonomické cíle, které pustoší přírodní prostředí, obětuje dlouhodobou perspektivu zdravého a spokojeného života momentálnímu uspokojení potřeb. Toto kupčení nemůže v žádném případě skončit dobře.
Jestliže se my, jako kultura, máme kdy zbavit svého popření některých nejzákladnějších skutečností života, zbývá nám na to, abychom to uskutečnili, jen omezená doba. Má-li se objevit kritické množství jiného vnímání skutečnosti natolik včas, aby zabránilo dalšímu ničení našeho globálního, životně důležitého systému, musí se objevit během života lidí, kteří dnes na naší planetě žijí.

Když se tak v duchu zamyslím, tak si říkám, že člověka neudělala ruka ani řeč, ale čumění. Opice tak dlouho čumí, až začne něco napodobovat. A když konečně začne napodobovat sama sebe, v tom co se jí povede, je z toho člověk. V čumění jsou si všichni rovni.
Blbec, chytrej, lenoch i přeborník. A hlavně dobrák a mizera. Slepec je nešťastný, že nevidí, ale hlavně proto, že nemůže čumět, když se někde něco sběhne a proto si připadá na světe sám.

Co napíšu,
to se splní.
Bojím se psát.
Svět se mění,
měním se i já?
To jasné není.

Snad teď jsem svobodný,
ale za jakou cenu?
Této poezie nejsem hodný.
Snažím se, asi málo,
o tom se ti možná zdálo
v tvých nočních můrách,
jak tiše ti na nervy hrálo
pravdivé poselství.

Paradigma

Lidská psychika přesahuje tělesnou existenci, tudíž musíme být jako entity vícerozměrní.
Ego není centrum psychiky. Je jenom částí větší skutečnosti, kterou ono samo vnímá jako svou nevědomou mysl. Ego je omezeno časoprostorem.
Časoprostor tvoří jen součást skutečnosti a doslova chápaný materialismus je iluzí.
Vědomí je forma energie.
Protože hmota a energie jsou jen relativní projevy téhož základního jevu, může se v některé dimenzi hmota projevovat jako energie a naopak.
Myšlenky se v jistých dimenzích projevují jako hmotné entit
Energie ostatních lidí může, ať už vědomě nebo nevědomě, působit na člověka psychicky či fyzicky.

Konceptualizace představivosti

Rozdělování zanechám těm, kteří o něj stojí,
mým životním cílem je spojovat
svou práci s tím, co dělám rád,
tak jak se dvě oči v jeden pohled spojí.
Jen když láska s potřebou jdou spolu
a práce je hra, při níž život vsazen v sázku,
je dílo zcela dovršeno a budoucnost i nebesa na svém místě pevně stojí.